Národní park České Švýcarsko
Národní park České Švýcarsko je naším nejmladším národním parkem. Byl vyhlášen k 1.1.2000 jako čtvrtý národní park České republiky. Jeho rozloha je 80 km2 a při státní hranici s Německem navazuje na Národní park Saské Švýcarsko (93 km2) vyhlášený v roce 1990.
Hlavním předmětem ochrany území je unikátní geomorfologie pískovců a na ni vázaná rozmanitost ekosystémů, rostlinných a živočišných druhů. Území je součástí geomorfologického celku Labských pískovců, zaujímajícího po obou stranách hranice celkem 700 km2. Na české i saské straně jsou národní parky obklopeny chráněnými krajinnými oblastmi (u nás CHKO Labské pískovce). Celek národních parků České a Saské Švýcarsko představuje reprezentativní ukázku kvádrových pískovců české křídové pánve. V rámci Evropy německá i česká část Labských pískovců vytváří jedno z nejdůležitějších evropských pískovcových území. Morfologické bohatství tohoto regionu leží jak na české, tak i na německé straně, česká oblast je méně osídlena a nebyla v uplynulých desetiletích příliš navštěvována. Zvláštní typ historicity, který odpovídá duchu této krajiny – totiž převisy s mezolitickým osídlením, pravděpodobné prehistorické skalní svatyně, drobné strážní hrádky, smolné pece, milíře, lesní sklárny a drobné plastiky lidového baroka dotvářejí jinak spíše přírodní ráz krajiny Českého Švýcarska.
Celé Česko-Saské Švýcarsko patří k tradičním a nejznámějším oblastem turistiky ve Střední Evropě. Tato tradice má své počátky již v období romantismu, kdy toto území „objevili“ švýcarští a němečtí romantičtí malíři. V Česko-Saském Švýcarsku tvořil i jeden z nejslavnějších krajinářů všech dob Caspar David Friedrich (1774-1840). V této době vzniknul též romanticky zabarvený název oblasti Saské Švýcarsko, později též České Švýcarsko. Není jistě bez zajímavosti, že nejstarším horským spolkem na území dnešní ČR, založeným po vzoru alpských spolků, byl právě Horský spolek pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz, založen 1878 v Děčíně). Tento horský spolek společně s Horským spolkem pro nejsevernější Čechy (Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen) a rovněž majitelé panství (Kinští a Clary-Aldringenové) se významně zasloužili o zpřístupnění Českého Švýcarska pro účely turistického ruchu, který vždy představoval významný zdroj obživy místních obyvatel. Po roce 1945, kdy došlo k nucenému vysídlení německého obyvatelstva, majícímu v této části Čech drtivou většinu, došlo k výraznému přerušení kontinuity v kulturně-historickém vývoji Českého Švýcarska. V pohraničním pásmu zanikly celé osady (Zadní Jetřichovice a Zadní Doubice) a mnohé turistické objekty, na desítky let byly zpřetrhány těsné vazby na Saské Švýcarsko a především u nás všeobecně poklesla známost tohoto kraje. Až v 90.letech, v souvislosti s politickými změnami ve Střední Evropě a zejména se zřízením Národního parku Saské Švýcarsko, dochází k postupnému znovuobjevování Českého Švýcarska, které vrcholí vyhlášením národního parku.
